Prázdno
Bolí mě duše,srdce se mi svírá
Kdepak je má víra?
Víra v sebe a ve svou sílu
Pročpak má duše necítí sílu?
Sílu bojovat o své štěstí
o svou lásku kterou mám.
Jsem jak padlý anděl,který naneštěstí
už svůj dlouhý boj vzdal.
Cítím se prázdná a plná smutku
nevím jak toto budu zvládat dál.
V duši mám prázdno ticho a tmu.
Snad ještě plamínek víry zažehnu.
Nechci se vzdát,chci bojovat.
Být zase silná ,sama sebou a ze života se radovat.
Ale jsem unavená neustálými souboji.
Zvládnu to vůbec musím se ptát?
Vždyť je vše jak rychle jedoucí vlak.
Utíká den za dnem obrovskou rychlostí
a já se jen zabývám svou bytostí.
Občas mi ukápnou slzy hořkosti
hořkosti a smutku nad sebou samou.
Že nezvládám to a duši mám prázdnou.
Cítím se zbabělá a slabá.
Smutek a prázdnota nad duší vládnou.
Chci z toho ven a moc se snažím
jen už jsem unavená a po úlevě toužím.
Úlevě radosti a pocitu štěstí.
Snad se to podaří a já svůj boj vyhraju.
Duše má bude plná štěstí a volnosti.
Jen toto mi stačí k životu a radosti.
Komentáře
Přehled komentářů
Nemůžeš ji mít bělostnou po tom co jsi prožila. Jde o to srovnat se sama se sebou a s tím co se na tebe naložilo.
Duše je taková, co se do ní vložilo
(Milena, 15. 11. 2008 8:11)