Bolest
Každý z nás cítil bolest.Ať bolest těla nebo bolest duše.Často jdou obě ruku v ruce.
Myslím si ale že bolest duše je horší a ničivější.
Duše dokáže tiše trpět a svou bolest skrývat.
Dokáže plakat ,ale slzy nejsou vidět.
Dokáže volat o pomoc ale my ji neslyšíme.
Dál a dál ji přesvědčujeme že je slabá a nedokonalá.
Ona se snaží ze všech sil být taková jakou my chceme.
Prostě perfektní,bez zbytečných emocí pocitů bolesti a trápení.
Jednou však řekne:" dost!!!To bolí!! Už nemůžu být taková ,jaká mám prý správně být a jak se to ode mě očekává!!UŽ TO NEJSEM JÁ!!Jsem chaotické něco a volám o pomoc!!Jestli mi nepomůžeš radši oba zemřeme : ty tělo a já duše.
Oba cítí najednou stejnou bolest.Bez pomoci se té bolesti nezbaví.Smrt je sice východisko,ale pořád je naděje že se vše změní a bude zase dobře……tak jsem poznala depresi.
Uvědomila jsem si ,že toto je problem mého života a že na jeho řešení sama nestačím.
Bylo těžké si to přiznat, ale nikdy toho nebudu litovat ,protože me tělo i má duše už zase spolu jdou ruku v ruce a bez velkých neunosných bolestí…a pokud se přeci jenom maličká bolístka objeví ,dokáží ji překonat.Ať sami nebo s pomocí někoho dalšího.
A má duše si už čím dál častěji říká: UŽ TO ZAČÍNÁM BÝT ZASE JÁ!
Komentáře
Přehled komentářů
Tady se dá říct jediné. Vím o čem mluvíš a vím proč se trápíš. Vydrž děvče, bude líp
Bolest
(RFlamenco.7, 13. 9. 2008 20:21)