Štěstí muže zažít každý
Bylo nebylo.
Za devatero sídlišti
za devatero smetišti
žil byl jeden stařeček.
Měl překrásný domeček.
Z kartonu a novin si ho postavil
a tak si tam spokojeně žil.
Jednou k němu přistoupil sám bůh.
Splním ti tři přání ,tak mluv!
No přál bych si hezký dům,
kde teplo by mi bylo .
přál bych si ženu milou
s kterou by se mi hezky žilo
a přál bych si být šťastný a nikdy neplakat.
Bůh se nad ním sklonil,
pohladil ho po tváři,
"Škoda že je to stařečku jen sen,
ale možná se ti vše splnit podaří."
Stařec se vzbudil a rozhledl se kolem sebe.
Vydal se jako vždy,
pár posbíraných lahví dát do prodeje.
za peníze včšak místo tradiční svačiny,
los si koupil.
Když setřel políčko,tak to co uviděl
nejdříve nepochopil.¨Vyhrál prý 5 milionů.
Je to snad sen?
Ne to jen štěstí měl.
A teď už jen koupit ten dům a najít si ženu.
A navždy šťastný být?
To uvidí,zas ať to vše nepřeženu:
"Děkuji ti bože za tvoje požehnání,
sice v tebe nevěřím ,ale natřels' mi to
a to nepřeháním!!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojky Pam. Požádala jsem o korunku pro syna místo mne, protože jsem chtěla korunku pro tebe. šlo to podivnými cestama, ale věř, že mám velmi dobrý důvod, proč jsem provedla změny. Bude ti moc slušet a až se uzdravím a budu mít po operaci tak snad Honze vystřídám. Ezi jsem řekla, že moje číslo ti má dát. Pěkný večer.
můžeš ho přenést kam chceš
(milena, 7. 10. 2008 10:01)
Pláč duše
Slyšete to šumění? Je to jako déšť co se usazuje na tvářích. Ne, vy ho neslyšíte a jak byste mohli, to není jen tak obyčejný pláč, to pláče sama podstata člověka. To je pláč duše.Už léta sbírám ty slzy své a slzy mých přátel. Je to tak jiné a ode mne tak troufalé pokusit se vysvětlit, co je to tento pláč beze slov a bez myšlenek.. Když pláčete vy, tak víte proč. My už to nevíme. Kdysi dávno se nám něco stalo a najednou jsme jiní, ne hloupější, nebo nešikovnější, prostě jiní. Myslíme jinak, jednáme jinak a žijeme jiný život. Asi bolestnější, ale možná plnější. Vážíme si každého okamžiku, kdy duše nepláče a nechává nás žít, milovat a plakat obyčejné slzy smíchu, bolesti, smutku, radosti a a všech dalších emocí. My ale nevíme, jak dlouho se budeme hřát na výsluní a kdy spadneme do temna, kdy pláč je něco nezvladatelného a bolavého, že jsme schopni jakékoliv fyzické bolesti, jen aby duše neplakala.
Je temná noc a spánek nepřichází a oči zastře mlha ze slz. Bože už zase? Co jsem tak strašného spáchala, že mne takto trestáš? Sedím u okna a nemůžu dýchat. Rozum a zkušenosti mi říkají, neblázni děvče, uklidni dech a pomalu dýchej, ale bolest mne nutí honit dech, jako když vítr honí po poli chmýří. jak tak si s ním pohrává, ale chytit ho nejde. Pak začne plakat duše a ta přehluší vše, strach z toho že se nenadechnu, strach, že odcházím, když ještě nejsem připravena? Ne smrti se nebojím ani já, ani moji přátelé, ale bojíme se toho co předchází. Většina z nás bojuje o kapku vzduchu. Plíce se sevřou a nechtějí poslouchat, to je náš strašák.
Prosedím noc a ráno mi dovolí se nadechnout. Už nejsem sama. Stačí zavolat a přijdou ke mně a sundají mi z ramen závaží. Přátelé, sami bolaví, ale vždy jsou tu pro mne i když by sto kilometrů měli jet.
Pak si mnoho z nás nalezne cestu na net a je překvapen, jak najednou může psát, má dost virtuálních přátel a může ulevit duši. To si však jen myslí. Stačí, když vysloví jiný názor než někdo podle sebe zdravý a nastane něco, co člověk asi ve snu nepředpokládá. Svěříte se, že trpíte depresí a najednou vám píše člověk, který vás vůbec nezná a napíše, psychopate běž se nechat zavřít do léčebny. Nebo, co do toho kecáš, když jsi debil. Byla jsi v léčebně? Tak se tam vrat, protože jsi jen blbá psychopatka. Jak vám to zní? Mě hnusně. Kdy konečně pochopíte, že nejsme psychopati, kdy konečně přestane na nás koukat jako na debily. Když bojujete o kousek slunce a někdo z vás cílevědomě na netu dělá blázna neschopného samostatného myšlení. Najednou si všichni uzurpují právo myslet za vás a postavit vás do pozice nesvéprávného blázna. Kdo jim dal právo ubližovat a mluvit o něčem, čemu nerozumí ani co by se za nehet vešlo. Pochopila jsem jedno, svěřit na foru, že trpíte depresí je jako vypálit si cejch na čelo jsem debil, psychopat,troska a tak si vy zdraví a draví přihřejte svoji polívku a dejte nám to sežrat, ať víme co je to za život.
pro Milenu
(Pam, 6. 10. 2008 21:16)víš s tim že se vypisuju veřejně tak taky počítám s tím že mě někdo bude napadat nazývat různě atd....pár vzkaziku už mám taky za sebou dost nechutných.Chápu tě že si se stahla ale mohla si napsat aspoň malinkatý vzkazík,měla jsem strach....na tve stranky mrknu....ze srdíčka ti přeju aby ti bylo brzy co nejlepe.....jestli ti to nevadí tak si o ten telefon ezi řeknu a neboj nebudu se ozyvat často vím že teď potřebuješ svuj klid
Proč?
(Milena už ne Flam, 6. 10. 2008 20:50)Ted odpověd prostě nejde napsat, ale věř mi, udělala jsem pro sebe to nejlepší co, jsem mohla. Můj telefon ma Ezi. Pokud chceš, vezmi si od ní číslo. Nemohu ho zde napsat veřejně. Ted jsem psala k sobě o depresi, třeba ti to něco napoví. Víc psát zatím nechci. Až mi bude dobře, tak se možná vrátím. Ty se vypisuješ veřejně a já už vím, že je to zneužitelné. Pak se ti může stát, že ti místo Pam, budou říkat psychopate běž se léčit. Lidi neví co je to psychopat a co je to depresista k naší velké smůle. Já uvěřčila, že lidé jsou lidé, a zmýlila jsem se.
Pam
(Míla, 8. 10. 2008 19:53)