Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sestřičko

13. 9. 2008

 

 

Kdyby si věděla jak často na tebe myslím.Byla si tak maličká když matka ukončila tvuj kraťounký život.Svírá mě u srdce při vzpomínkách na Tebe.Je jich maličko.Byly jsme ještě děti.Bolí to.Těžko se mi píše.Ale už musím.Je to vevnitř moc dlouho a taaak to bolí.Chtěla bych vrátit čas.

 

Nepamatuju si jestli jsme si spolu hrály,jen tresty které jsme snášely společně.Zamčení v pokoji ,kdy jsme nesměly ani nahlas mluvit…matka asi odešla někam ven…měly jsme hlad.Vzpomínám si jak jsem z cukřenky vzala kostku cukru a dala ti ji aby si neměla takový hlad.A pak jsem umírala strachy ,až se ona vrátí že to pozná a zase mě zbije.

 

Pamatuju si, jak jsme jedna nebo druhá musely klečet za trest v koutě v době oběda a dívat se na ostatní jak jedí.Nevadil mi pocit hladu ,ale vím, že ty si trpěla.Byla si menší ,bezbrannější a já jsem ti tenkrát nepomohla .

 

Pamatuju si jak si musela ležet v postýlce a žvýkat vlastní stolici ,pamatuju si jak jsem musela v noci klečet v koupelně ve spodních kalhotkách čelem k těm chladným dlaždicím a když jsem měla žízeň ,strachy jsem pila vodu z namočených plínek aby ona neslyšela téct vodu z kohoutku a přitom jsem ale stále myslela na tebe ,jestli alespoň ty spokojeně spinkáš.

 

Pamatuju si jak nás bolelo bříško ,když jsme potřebovaly na velkou stranu a ona nás nechtěla pustit….až prý řekne ona ,tak si pujdeme na záchod.

 

Pamatuju si jak si rozbila vázičku a měla si takový strach co ona udělá…řekla jsem ,že jsem to byla já.Byla jsem starší na rány a bytí jsem byla zvyklá.

 

Když se dívám do zrcadla a vidim na čele jizvičku…nevzpomenu si na bití ,ale na tebe.

 

Byla si tu tak krátce a ani si neměla možnost poznat,že život je i krásný…..mrzí mě sestřičko ,že jsem nic neudělala,že jsem ti nepomohla a ten den….ten strašný den …jsem nebyla na tvem místě.

 

Navždy si budu vyčítat, že jsem tě tenkrát za ní poslala ,ať ti ten brindáček zaváže ,že mě to nejde.Odešla si za ní a já jsem tě už pak jen viděla viset bezvládně, jako hadrovou panenku v jejich odporných rukách,byla si bledá jak padly sníh a bezvládná.Očička si neotevřela nic si mi nepověděla….byla jsi v bezvědomí a za dva dny si v nemocnici zemřela.

 

Moje maličká sestřičko!….ODPUSŤ MI PROSÍM ,ŽE JSEM TĚ NEDOKÁZALA OCHRÁNIT….ODPUSŤ MI PROSÍM ,ŽE JSEM NEZEMŘELA MÍSTO TEBE…ODPUSŤ MI PROSÍM ŽE JSEM TI NEDOKÁZALA POMOCI A ŽE SI NEPOZNALA ZA SVŮJ KRÁTKÝ ŽIVOT NIC KRÁSNÉHO.ODPUSŤ MI PROSÍM NEVÍM JAK TO VRÁTIT JAK TO ZMĚNIT

 

Ta bolest je pořád v mem srdci ,vzpomínky na tebe a výčitky, že jsem nic neudělala.Ta nikdy nezmizí.Ale když se dívám na svou malou holčičku,vidím tebe…a nikdy nedopustím aby se ji cokoliv stalo.

A slibuji ti ,že až budu mít sílu ,tak vyhledam naši biologickou matku a vše ji vrátím…za TEBE má milovaná sestřičko.

 

MÁM TĚ STÁLE V SRDCI A VŽDY TAM BUDEŠ….A VŽDY TĚ BUDU MILOVAT JAKO BY SI TU BYLA SE MNOU.

 

Bylo ti 3 roky…mě 6 let, kdy se navždy naše životy oddělily. Prosím tě za odpuštění ,že jsem ti nedokázala pomoci.Prosím odpusť mi!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Proč...je to vůle boží?

(Věra, 2. 12. 2010 15:40)

Slzy tečou,živě to vidím...dětství má být radost z kterého čerpáme sílu,celý život dospělácký...Není divu, že to s Tebou stále cloumá,na to najde zapomenout...Ale je pravda ta, že jen silní to zvládnou..a to Ty jsi...Je nespravedlivé,že někdo děti má a takhle s nimi zachází a někdo by jim dal vše a mít je nemůže!

Re: Proč...je to vůle boží?

(lucka, 3. 12. 2010 22:38)

Děkuji ti za komentář je moc hezký ..... víš co jsem se vrátila z léčebny tak tu sílu se s tím vyrovnat cítím tak snad se mi to povede v te hlavině uzavřít děkuji

Jana

(Jana, 12. 10. 2010 18:41)

No co mám na to říct...slzy tečou...vím co je týrání, zažila jsem ho také, s matkou se už 12 let nevídáme, odešla od 3 děí..ale toto..to už je na mě moc:((Určitě jsi strašně silná žena.

Nevyčítej si to!

(firda, 26. 10. 2008 2:45)

Kolikrát za život budou muset mé slzy ještě odplavit bolest jiných... To nebyla Tvá chyba, Tvá sestřička Tě miluje, byla jsi to nejlepší, co jí mohlo potkat a potkalo. Pamatuj si to!

Luci

(xVera.N, 12. 10. 2008 1:07)

Muselo to být pro Tebe opravdu těžký ani si to nedovedu představit jsi moc silná a statečná obdivuju Tě a věřím tomu že jsi svým dětem dobrou mámou ... :-)

pro Věrku

(Pam, 10. 10. 2008 19:34)

Věru já vím že jsem nemohla nic dělat ale zůstalo to ve mě....jde to ven až teď když se lečim na těžkou depresi.....bolí to a pořád moc...zvlášť když se podívám na sve děti víš......je to jediný člověk na světě ktereho hluboce nenávidím....mám strašný pocit viny i když si pořád opakuju že jsem nemohla nic dělat...ale pořád ho mám....

Je to strašný

(xVera.N, 10. 10. 2008 19:07)

Lucinko to je příšerný to co se stalo Tvá matka musí být zrůda jak může někdo ubližovat svým dětem??? Takový lidi bych vyvraždila)))))))Promiň bolí to i mě protože děti nemám a asi pravděpodobně mít nebudu, muselo to být pro Tebe hrozný hlavně si nic nevyčítej za nic nemůžeš!!! Byla jsi ještě tak malá nemohla jsi tomu zabránit)))

Brečím

(Jarča, 7. 10. 2008 8:04)

Ahojky...je to hustý normálně brečím jako malá holka,tak mě asi neznáš...Ludko nic si nevyčítej,byla si malá holčička která za nic nemohla,ona byla ta hnusoba...Jestli se to dělo tam kde si myslím,tak se moc divím že jsi tam vydržela žit i pak.A ted už chápu proč si neměla ráda tamty,je divný že to neviděli...Myslím že svoji domnělou vinu odčiňuješ svou láskou ke svým dětem a myslím že tě tvůj první muž taky natrestal dost.J.

pro Amélii

(Pam, 19. 9. 2008 13:48)

žije....nestýkám se s ni tak 28 let a zatim na to nemám....ale až budu mít tak ji to vrátím děkuji moc za příspěvek

:((

(Amélie, 19. 9. 2008 12:51)

;(((( doprdele, doufám, že ta váše "matka" hnije už někde pod zemi.
Je mi to líto;(((

pro kiki

(Pam, 19. 9. 2008 11:50)

je to už dávno....je mi 34....ale je fakt že je to jako by se to stalo nedávno...jsi hodná a děkuji ti za komentář

x´(

(kiki, 19. 9. 2008 11:30)

Nevim co bych napsala jen že je to strašný a že mě to moc mrzí :´(

pro Saty

(Pam, 19. 9. 2008 9:23)

vím že k tomu nejde nic říci....mě se to i špatně čte protože mě to bolí znovu a znovu...musela jsem to ale vypsat...držím to v sobě dost dlouho....snad takových lidi na světě není moc co mají v sobě totéž.Nepřála bych to nikomu....až na matku samozřejmě ale tj jiné....děkuji ti moc za komentář

.........

(Saty, 19. 9. 2008 7:54)

Nevím co bych k tomu mohla říct...snad jen, že se mi chce brečet.